Chvála lidské hlouposti

Uvedu jeden příklad, který je velmi výmluvný. Na počátku rozvoje kvantové mechaniky ještě neexistovala její ucelená matematická formulace. Proto měl smůlu Erwin Schrödinger, který v tu dobu kvantovou mechaniku učil. Musel tedy vysvětlovat několik nekompatibilních matematických postupů a studenti jeho výklad nechápali, protože v tom byl opravdu zmatek.

Traduje se, že se nad tím Schrödinger velmi rozčiloval. (Ano, Schrödinger, to jen ten s tou kočkou.) A právě z této frustrace pramenila jeho neustálá snaha vysvětlit vše co nejjednodušeji. To ho nakonec přivedlo k velmi jednoduché matematické formulaci kvantové mechaniky, která se dnes jmenuje Schrödingerova vlnová rovnice. Údajně další velikán kvantové mechaniky, Werner Heisenberg, když viděl poprvé tuto rovnici, zvolal: "Byl to snad bůh, kdo tyto znaky psal?" (Oprava na konci blogu.)

Tak ano, studenti teoretické fyziky asi nebyli hloupí.... tedy byli, ve srovnání se Schrödingerem. Ale tady je ale krásně vidět, jak lidská "hloupost" umí být inspirující. Hloupí jsme vlastně všichni, třeba ve srovnání s Einsteinem, takže všichni můžeme být inspirací těm lepším. :-) Každý jsme relativní hlupák. :-)
Druhým příkladem je Mendělejev. On vlastně sestavil svoji periodickou soustavu prvků ne za vědeckým, ale za pedagogickým účelem. V té době neexistovala dobrá, logicky uspořádaná učebnice chemie. Tak ji Mendělejev musel napsat sám a musel přitom všechny prvky logicky uspořádat do systému, aby to i těm méně bystrým studentům bylo jasné.

A teď trochu na osobní nótu. Když mi bylo tak 12, 13 let, inspirovali mě géniové jako Einstein, Heisenberg.., četl jsem jejich životopisy, učil se kvantovou chemii a teorii relativity. Postupem věku toto mé nadšení vyprchávalo, což je asi jak věkem, tak zjištěním, kde tito géniové dělali chyby. Už jsem taky pochopil, že se určitě nestanu druhým Einsteinem, takže se má pozitivní motivace dosti vytratila. :-)
Co na mě ale snad víc a více emočně působí je, když někteří lidé nechápou věci, které mi přijdou prosté a motají se ve svých nesmyslných úvahách. To mě sice na jednu stranu rozčiluje, ale na druhou stranu si uvědomuju, že je to moje výrazná současná spolehlivá motivace. Werich napsal, že "proti hlouposti se musí bojovat, i když je to marné". Podezřívám ho ale, že ho prostě lidská hloupost jen emočně štvala. Je strašně snadné nadávat na hloupost, když se člověk narodil chytrý. Werich možná nedocenil to, že právě lidská hloupost ho vedla k některým jeho moudrým úvahám.

Takže proti hlouposti je nutné nejen bojovat, ale také ji využívat jako podnět tvořivosti.

-------------

P.S. 1.3.2018: Oprava: Goethovu větu "Was it a god who wrote these signs?" pronesl asi Boltzmann o Maxwellových rovnicích.